Orosená okna zevnitř jsou varovným signálem. Jak správně větrat v zimě, abyste předešli vzniku nebezpečných plísní
Orosená okna v chladných měsících nejsou jen nepříjemný detail, který se dá setřít hadrem. V mnoha domácnostech jde o první známku toho, že se uvnitř drží příliš vlhký vzduch a ten pak hledá cestu ven. A jakmile ji najde na studeném skle, začnou se tvořit kapky, které mohou prosakovat do rámů, omítek a časem způsobí ty známé tmavé fleky.
Podle měření ze Státního zdravotního ústavu lidé stále nedoceňují, jak rychle může vlhkost v bytě stoupat. Hodnota nad šedesát procent, která se v zimě objevuje docela běžně, už vytváří podmínky, kde se daří plísním i bakteriím. WHO dlouhodobě upozorňuje, že takové prostředí zhoršuje dýchací potíže a může přitížit alergikům.
Problém přitom netrápí jen staré domy. Nové stavby s těsnými okny někdy paradoxně trpí ještě víc – zadržují teplo, ale spolu s tím i vlhkost. Jak vysvětlil stavební fyzik Milan Holík z ČVUT, dnešní výplně otvorů umí ušetřit energii, jenže kvůli nim mizí i přirozené větrání, které bylo dřív samozřejmé.
Proč se voda sráží právě na skle
Sklo je vždycky první povrch, kde se vlhkost projeví. Teplý vzduch z místnosti narazí na chladné okno a jakmile se ochladí, nezvládne udržet tolik vodní páry jako předtím. A tak začne kondenzovat. Kapky pak stékají dolů a mohou se dostat do míst, kde je nechcete. Když se to děje každý den, plíseň nemá moc překážek.
Velká část vlhkosti pochází ze zcela běžných činností – člověk jen uvaří polévku, dá prádlo sušit, někdo se jde osprchovat a rázem stoupne vlhkost klidně o deset procent. Hygienici doporučují držet se někde mezi čtyřiceti a padesáti procenty, což je pásmo, kde se plísním moc nedaří. Je docela překvapivé, že jen pár minut vaření bez puštěné digestoře může udělat v malé kuchyni skoro dvojnásobek.
Proto se musí větrat. Jenže v zimě člověk nechce, aby mu z bytu uniklo draze zaplacené teplo, tak často zaváhá. Odborníci z Technické univerzity v Liberci ale říkají, že stačí krátké, ale opravdu intenzivní otevření oken. Vzduch se vymění rychle a stěny se nestihnou ochladit.
Jak větrat, aby teplo neutíkalo zbytečně
Základem je takzvané nárazové větrání. Otevřete okno dokořán – nejlépe vytvořit průvan – a necháte to tak tři až pět minut. Ne déle. Čerstvý vzduch v tu dobu vyžene vlhkost ven, ale ochladnutí místnosti je minimální.
Tahle metoda se hodí hlavně po sprše nebo v kuchyni, kde se vlhkost zvedá nejrychleji. A funguje celkem spolehlivě i před spaním, protože noční rosení oken bývá způsobeno hlavně vzduchem, který člověk vydýchá během noci.
Kdo doma suší prádlo, měl by to dělat v místnosti, kde jde dobře větrat – jinak se vlhkost rozleze všude. Pomůže i kontrola, jestli okna mají funkční mikroventilaci. Ta sice nestačí jako hlavní způsob větrání, ale trochu vzduchu pustí.
Vyplatí se pořídit jednoduchý vlhkoměr. Stojí pár stovek a člověk rychle vidí, jak na tom doma je. Když hodnoty neklesají ani po pravidelném větrání, bývá na vině nějaký konstrukční problém – tepelný most, špatná izolace nebo něco podobného. Bez stavebního zásahu se plíseň vrací pořád dokola.
Větrání v zimě tedy nemusí znamenat promrzlý byt. Kdo si osvojí vhodný rytmus a ví, kdy zasáhnout, udrží si doma sucho i čistý vzduch. A to je nakonec mnohem pohodlnější než boj s plísní, která už se stihla usadit.
Zdroje: szu.cz, who.int, cvut.cz, tul.cz
