Psí plemena, která se nehodí citlivým a laskavým lidem. Jsou destruktivní už jako štěňata
Žijeme v době „shovívavé“, která si zakládá na empatii, partnerství a trpělivosti. Jasně, je to pěkné, ale s tímhle přístupem můžete u některých psů pořádně narazit.
Když se koukáme po chlupatém parťákovi učaruje nám jeho vzhled, ale zapomínáme na jeho přirozenou povahu. Právě tady začínají problémy s údajně nezvladatelnými psy, protože pro některá plemena vaše laskavost neznamená přátelství, ale slabost.
Plemena jako Akita Inu, Rotvajler, Sibiřský husky, Čau-čau a Jack Russell teriér rozhodně nejsou plyšáci na emoční podporu. Jsou to osobnosti, které vyžadují nekompromisní autoritu a ocelové nervy.
Někdy prostě láska nestačí
Citliví lidé často dělají tu chybu, že na psa promítají lidské emoce. Typická je situace u misky, kdy pes zavrčí a lidi prostě odejdou. Jasně, lidé to často myslí dobře – nechtějí psa rušit, tak raději odejdou. Jenže pes to nečte jako laskavost, ale jako kapitulaci. Jeho logika je jednoduchá: „Páníček vyklidil pole, takže jídlo je moje a šéfuju tady já.“
Některá plemena mají k dominanci vrozené sklony. Stačí jim moment nejistoty, malá trhlina v autoritě, a okamžitě ji využijí, aby se sami pasovali do role vůdce. A věřte mi, opravdu nechcete, aby o chodu vaší domácnosti rozhodoval padesátikilový rotvajler.
Rotvajler má vrozený detektor strachu
Rotvajler funguje jako živý radar na lidské emoce, zejména na strach. I když se o něm traduje, že je to věrný pes jednoho pána, má to podstatný háček – toho pána musí uznávat. Tady si autoritu za hrst pamlsků nekoupíte. Respekt tohoto psa si musíte zasloužit něčím, co se nedá koupit v pet shopu – neochvějným klidem a absolutní důsledností.
Tady se projevuje slabá stránka citlivých lidí, kterým je nejistota. Rotvajler ji totiž hned vycítí. Pokud na procházce ztuhnete při pohledu na jiného psa, protože se bojíte konfliktu, váš rotvajler to okamžitě zaregistruje a začne u něj pracovat jednoduchá logika: „Páníček se bojí, je neschopný nás ochránit. Přebírám velení a hrozbu zlikviduji.“ Výsledkem je pak agresivní pes na vodítku, kterého vyděšený majitel často neudrží.
Akita Inu je tichý samuraj, co nesnáší objímání
U rotvajlera vyhrává snadno čitelná logika, ale Akita Inu je jiný. Je to taková tichá voda, která břehy mele naprosto nečekaně. Je to hrdý, nezávislý pes – možná i trochu nafoukaný. Mnoho laskavých lidí pak dělá fatální chybu v tom, že si chtějí lásku psa vynutit doteky.
Pro Akitu je narušení osobní zóny bez dovolení hrubou urážkou. Často nevaruje vrčením, ale jen ztuhne nebo upřeně zírá. Pokud majitel tento signál nepochopí a pokračuje v mazlení, následuje bleskový útok, často mířený na obličej. Akita navíc bytostně nesnáší slabost, a to až tak, že vás dokáže přestat i vnímat jako relevantní bytost, natož jako páníčka.
Sibiřský husky se během chvíle změní v destruktivní živel
Husky vás s největší pravděpodobností nepokouše, ale připravte se, že vám obrátí život naruby. Je to takový psí anarchista. Jeho uhrančivý pohled a ledově modré oči fungují jako dokonalá past na snílky, kteří touží po ochočeném vlkovi. Jenže realita je jiná. Husky není oddaný sluha, jakého znáte z filmů. Je to extrémně nezávislý útěkář, který se rozhoduje sám za se.
Když ho pustíte z vodítka, uteče. Žádné volání ani prosby nepomohou. Pro citlivého člověka je tato ignorace zraňující. Ještě horší je však jeho destruktivní potenciál. Husky se nudí rychle a nudí se tuze nerad.
Pokud s ním neuběhnete desítky kilometrů, odnese to váš byt. Doslova se prokouše zdí, vytrhá lino, zničí gauč. Citliví lidé pak nad spouští pláčou a psa litují, místo nastavili mantinely (např. klec), protože jim to připadá příliš „kruté“.
U Čau-čau platí, nedotýkejte se mne – je to na vlastní nebezpečí
Tento pes s vizáží medvídka klame tělem. Povahou má blíž ke kočce nebo spíše k mrzutému medvědovi. Čau-čau je extrémně teritoriální a nedůvěřivý k cizím. Pro hostitelský typ člověka, který chce mít dům plný přátel, je to noční můra.
Jeho mimika je kvůli vráskám a srsti špatně čitelná, takže útok přichází prakticky bez varování. Laskaví lidé, jejichž jazykem lásky je dotek, u tohoto plemene trpí citovou deprivací. Čau-čau se mazlí, jen když chce on. Pokud na něj budete tlačit, se zlou se potážete.
Jack Russell teriér je kapesní tyran s komplexem Napoleona
Velikost v jeho případě funguje jako dokonalá kamufláž. JRT je ve skutečnosti velký, ostrý pes, kterého příroda jen omylem komprimovala do malého formátu, přičemž mu ponechala ego diktátora.
V rukou citlivého člověka se tak rodí ukázkový „syndrom malého psa“. Jakmile jednou ustoupíte – protože je přece tak malinký – on vaši slabost okamžitě vycítí a bez váhání převezme velení.
Jack Russell je i přes svou velikost neuvěřitelně drzý pes, který neustále testuje hranice. Jako štěně kouše do všeho a do všech. Pokud citlivý majitel nezasáhne a neukáže, že lidská kůže je tabu, vyroste z něj terorista, který nikoho nepustí do ložnice a startuje na každého psa, kterého potká, bez ohledu na velikost.
Láska nestačí ani u jiných plemen
Možná to zní tvrdě, ale pořízení jednoho z těchto plemen člověkem, který neumí být přirozenou autoritou, je recept na tragédii. Často to končí utracením „nezvladatelného“ psa, který přitom jen dělal to, co mu jeho genetika a slabé vedení dovolily a stává se tak obětí našeho rozmaru.
Někdo by možná doporučil, abyste si pořídili jinou rasu, ale ani u těch, které se pojí s klidem a láskou jako je zlatý retrívr často bez pevných nervů nepochodíte.
Zdroje: cbs.news.com, akc.com, medium.com
