Cestičky na zahradě můžete oživit pomocí štěrku i dřeva

Zahrádkaření není jen o rostlinách – pěkné cestičky dokážou zahradu úplně proměnit! Nejsou jen praktické, ale taky vizuálně zajímavé. Když pořádně naplánujete, kudy povedou cestičky, zabijete tím několik much jednou ranou. Propojí to všechna zákoutí zahrady, zachráníte trávník před vyšlapáním a ještě to bude pastva pro oči. Stačí trocha fantazie a vhodné materiály – a máte stezky, které budou okrasou vaší zahrádky, ať už venku padá sníh, nebo praží slunce.

Štěrk je jednoduchý, praktický a cenově dostupný

Štěrk je mezi zahradníky oblíbený jako první jarní den. Je levný, snadno se s ním dělá a vypadá přirozeně mezi rostlinami.

Máte na výběr od jemného kačírku po hrubší drcený kámen. Pro pohodlnou chůzi volte velikost 4-16 mm. Menší kamínky se vám budou lepit na boty, větší zase budou nepříjemné při chůzi.

Barva štěrku taky hodně změní celkový pocit ze zahrady. Bílý vápenec rozzáří stinná místa a krásně kontrastuje s tmavými rostlinami. Červenohnědé odstíny zase zahradě dodají teplo. Šedý žulový štěrk se hodí prakticky všude – je to takový neutrál zahradního světa.

Udělat štěrkovou cestičku zvládne i začátečník. Vyznačte si trasu, odkopejte zeminu asi 10-15 cm hluboko, položte na dno geotextilii (ta zabrání prorůstání plevele), udělejte okraje (třeba obrubníky) a zasypte celé štěrkem aspoň 5 cm vysoko.

Údržba? Minimální! Občas dosypat, sem tam vytrhnout nějaký plevel a jednou za čas to celé prohrábnout, aby se štěrk neudusal.

Dřevo, to je teplo a přírodní krása

Dřevěné cestičky přinesou do zahrady pocit tepla a přírody. Existují různé způsoby, jak dřevo využít:

Dřevěná prkna položená vedle sebe vytvoří souvislý povrch, který se perfektně hodí do moderních nebo japonských zahrad. Tvrdé dřeviny jako dub nebo akát vydrží roky bez velké péče.

Špalíky z kulatiny zapuštěné do země vytvoří cestičku, která vypadá, jako by tam byla odjakživa. Můžete je dát těsně k sobě nebo nechat mezery vyplněné štěrkem. Nejlépe se osvědčí akát nebo dub – jsou přirozeně odolné proti hnilobě.

Dřevěné rošty se hodí do vlhkých míst, kde se drží voda. Vyvýšené palubky zajistí suchou cestu i po dešti a oceníte je třeba u kompostu nebo skleníku.

Aby dřevo vydrželo co nejdéle, musíte ho chránit před vlhkostí. Všechny dřevěné prvky by měly být naimpregnované nebo natřené olejem. U cestiček v kontaktu se zemí použijte podkladové kameny nebo štěrk, aby dřevo neleželo přímo na vlhké zemi.

Kameny a dlažba je investicí na generace

Kamenné cestičky časem získávají na kráse. A možností máte nepřeberně:

Přírodní kamenné desky z pískovce nebo břidlice vytvoří elegantní cesty s přirozenou texturou. Můžete je položit těsně vedle sebe nebo nechat širší spáry, do kterých vysadíte třeba rozchodník nebo jemný štěrk.

Kamenná dlažba je super řešení pro často používané cesty. Žulové kostky nebo klasické kočičí hlavy vydrží věčnost a ještě získají patinu.

Betonová imitace kamene je levnější variantou. Třeba kamenné šlapáky s mechem ve spárách vypadají jako ze zahradnického časopisu.

Pro kamennou cestičku je základ dobré podloží. Kameny položte do písku na zhutněném štěrku, aby cesta zůstala rovná i po letech.

Jak cestičky oživit rostlinami

Vhodné rostliny podél cest promění obyčejnou pěšinku v něco výjimečného:

Nízké trvalky jako rozchodníky nebo levandule vytvoří měkké, voňavé lemování, které zjemní ostré linie cestiček. A navíc jsou nenáročné na údržbu.

Okrasné trávy dodají cestičkám dynamiku a pohyb. Jejich jemné listy se vlní ve větru a vytvářejí zajímavý kontrast k pevným materiálům.

Cibuloviny jako krokusy nebo sněženky vysázené podél cest překvapí barvami na začátku jara, kdy ještě zbytek zahrady spí zimním spánkem.

Aromatické byliny uvolňují při dotyku své vůně – když procházíte kolem rozmarýnu nebo máty, hned máte další smyslový zážitek navíc.

Kombinujte rostliny kvetoucí v různých obdobích, abyste měli pěknou cestičku celý rok. A nezapomeňte na různé textury a výšky – kombinace nízkých pokryvných rostlin s vyššími trvalkami vytvoří zajímavou hloubku.

Praktické tipy na závěr

Při plánování cestiček myslete na pár praktických věcí:

Šířka cesty musí odpovídat jejímu využití. Hlavní cesty dělejte aspoň 90-120 cm široké, aby se tam vešli dva lidé nebo kolečko. Vedlejší pěšinky mohou být užší, ale ne míň než 60 cm.

Ohraničení cestiček udrží jejich tvar. Můžete použít kovové nebo plastové obrubníky, případně přírodní kameny či cihly.

Odvodnění je základ – jinak budete chodit po kalužích. Povrch by měl mít mírný sklon, aby voda mohla odtékat do stran.

A nakonec: kombinujte materiály. U vchodu dejte pevnou dlažbu, co zvládne každodenní zátěž, a dál v zahradě přejděte na štěrk nebo dřevěné špalíky.

Dobré cestičky se vyplatí. Nebudete se brodit bahnem po dešti a celá zahrada hned vypadá promyšleně.

Zdroje:  Chatař chalupář, iReceptář