Historie bydlení: Za první republiky někteří žili ve vilách, jiní se však tísnili ve velmi malých bytech
Trendy přicházejí a odcházejí. Aniž bychom si to vždy uvědomovali, mnohdy se jim přizpůsobujeme. A to platí i pro způsob, jakým bydlíme. V průběhu let se totiž měnilo nejen to, jak vypadají naše domovy, ale i to, co od nich očekáváme.
Prvorepubliková elegance a stísněná realita
Meziválečné období ČSR trvající v letech 1918-1938 přineslo nebývalý kulturní i ekonomický rozvoj, který se odrazil i v architektuře a bydlení. Stavěly se noblesní vily inspirované funkcionalismem, které nabízely široké prosklené plochy, vestavěný nábytek a promyšlenou ergonomii. Ikonickým příkladem je vila Tugendhat v Brně, za kterou stojí architekt Ludwig Mies van der Rohe.
Ale zatímco elita si mohla užívat pohodlí a estetiku funkcionalismu, většina obyvatel ve městech žila ve stísněných bytech s minimálním soukromím. V pavlačových domech se navíc často o jednu toaletu dělilo několik rodin, což si v dnešní době mnoho lidí představit nedovede.
Nouze a improvizace za protektorátu
Za druhé světové války a v následujících letech lidé čelili obrovskému nedostatku. Chyběl stavební materiál, pracovníci i samotné byty. A tak nezbylo než improvizovat. Stavěly se nástavby, domácnosti se tísnily v jednom bytě po více rodinách a nábytek se dědil po generace. Skromnost a šikovnost tehdy nahradily jakýkoli luxus.
Panelákový věk v duchu uniformity a dostupnosti
S nástupem komunistického režimu se bydlení stalo jednou z priorit státní politiky. V padesátých a šedesátých letech se začaly stavět panelové domy, které měly rychle řešit bytovou krizi. Jejich výhodou byla rychlost výstavby a nízké náklady, nevýhodou pak uniformita a technické nedostatky. Typická byla kuchyňská jádra, malé koupelny a nábytek z unifikovaných sektorových souprav. Lidem však tato bydlení přinášela jistotu vlastního domova, což bylo v době nedostatku velmi ceněné.
Sedmdesátá a osmdesátá léta pak přinesla rozvoj tzv. normalizačního stylu bydlení. Interiéry se vyznačovaly materiály jako umakart, laminát nebo PVC. Oblíbené byly obývací stěny, které pokrývaly celou jednu stěnu pokoje a sloužily pro ukládání nádobí, knih i oblečení. Tehdy se nábytek sháněl v Tuzexu, z dovozu nebo se vyráběl na zakázku. Přestože design nebyl prioritou, lidé si interiéry zútulňovali koberci, gobelíny nebo umělými květinami.
Boom hypoték po Sametové revoluci
Sametová revoluce přinesla nebývalé změny i v oblasti bydlení. Zatímco dříve byl byt přidělován, nyní si ho člověk musel koupit. Nastal rozvoj soukromého vlastnictví, bytových developerů a hypoték. Lidem se otevřely možnosti inspirovat se v zahraničí a zařizovat domov podle svého gusta. Rozšířily se také otevřené dispozice, kuchyně propojené s obývacím pokojem, moderní spotřebiče a designové osvětlení. Navíc stoupla i poptávka po rodinných domech na předměstích a individuální architektuře.
Současnost ve znamení udržitelnosti, technologie a individuality
Současné bydlení se nese na vlně chytrých technologií, udržitelnosti a osobitého stylu. Interiéry se navrhují s důrazem na životní prostředí, což také zahrnuje zateplení, solární panely a ekologické materiály, které jsou standardem. Design odráží osobnost obyvatel, přičemž je trendy mix vintage, industriálního či skandinávského stylu nebo minimalismu. V posledních letech je však také v oblibě biofilní design, který je ztělesněním návratu k přírodě a moderního pojetí.
U mladých lidí vedou také interiérové styly, jako jsou například cottagecore odrážející pohádkovou atmosféru vesnic, dark academia, boho styl nebo gotický interiér, který se mnohdy skládá z tmavých barev a morbidních prvků.
Proměna bydlení v České republice odráží společenské, ekonomické i kulturní zvraty 20. a 21. století. Je jasné, že domov nebyl nikdy jen o zdech a nábytku, ale o lidech a jejich snaze vytvořit si důstojný a příjemný prostor k životu.
Zdroj: dotyk.cz, casopisstavebnictvi.cz
