Jak vypadá život slavného architekta Santiaga Calatravy? Ráno si užívá tenis a večer věnuje skicování
Účelem architektury je ve své nejzákladnější podobě poskytovat přístřeší. Aby budova mohla jít dál než k tomuto základnímu účelu, musí potěšit. Jen tak může stavba přesáhnout své fyzické hranice a skutečně se dotknout těch, kteří se s ní setkají. A je jen málo osobností, pokud vůbec nějaké, které dokáží tento pocit vyvolat lépe než Santiago Calatrava.
Kariéra Santiaga Calatravy
Calatrava si nikdy nemyslel, že z něj vyroste pilíř v oboru. Vlastně si ani nikdy nemyslel, že se vůbec stane architektem, uvádí ArchitecturalDigest. Bylo to povolání, které přišlo, když to jako mladý student nejméně čekal.
„Strávil jsem léto v Paříži sociální pracovník,“ vzpomíná architekt. „Kancelář se nacházela v blízkosti katedrály Notre-Dame a jednoho dne jsem se rozhodl, že se tam podívám. Ve chvíli, kdy jsem vstoupil, prosvítalo slunce skrz obrovská vitrážová okna a v paprscích světla se válel prach. Nebyla to náhoda, že jsem se ocitl v katedrále, protože to byla moje konverze k architektuře.“
Dnes patří Calatrava mezi nejúspěšnější a nejvyhledávanější architekty na světě. Je to profese, v níž je racionalistou i romantikem zároveň. Jeho schopnost navrhovat stavby, které poskytují veřejnosti prostor pro práci, nakupování a pohyb po městě, jsou jen umocněny jeho pochopením pro eleganci konstrukční formy.
Jak vypadá den tohoto významného architekta?
„Každé ráno začíná moje cesta přesně v šest hodin,“ říká sympatický umělec. „Naliji si kávu, nakrmím našeho rodinného psa Stellu a pak ji nechám toulat se po dvoře. Pak jedu na kole dvacet minut do místního tenisového klubu nedaleko Curyšského jezera.“
Po hodině hraní jede na kole domů. Po sprše a snídani začíná Calatrava svou první salvu tvůrčí přísnosti. „Ve třetím patře svého domu mám ateliér, ve kterém maluji od devíti do dvanácti hodin.“
Španělský architekt je stejně zručný při práci se štětcem na plátně jako při práci s tužkou na rýsovacím papíře. Procházet se jeho ateliérem znamená toulat se jeho myslí.
Ve studiu od 13 hodin
Calatrava obědvá v přízemí. Pak je to necelých 10 minut jízdy z domova do ateliéru, kam dorazí kolem 13:00. Pracovní prostor se nachází v rezidenci z počátku 20. století poblíž severního cípu Curyšského jezera. Tento prostor, který kdysi vlastnila významná místní pivovarnická rodina, je místem, kde architekt pracuje od roku 2002. Dnes je dům proměněný v ateliér směsicí starosvětského půvabu a švýcarské organizace bez zbytečností.
Právě v této kanceláři s 30 zaměstnanci se Calatrava pouští do toho, co prohlašuje za každodenní práci architekta.
Večeře s manželkou, pak návrat ke skicování
V podvečer odchází Calatrava z kanceláře domů, kde večeří se svou ženou. Poté, co stráví čas se svou partnerkou, se architekt vrátí k práci v pohodlí domova. V zimě raději sedí před krbem a v klidu zkoumá obrysy své mysli, která mapuje kontury nové budovy.
„Den končím skicováním nebo malováním návrhů,“ vysvětluje. „Než začneme v ateliéru mapovat budovu, vytvořím třeba sto skic. A dělám to proto, že je pro mě zásadní se k těmto skicám neustále vracet. Pokaždé, když tak učiním, vracím se s ještě větším pochopením návrhu, protože jsem nenašel lepší nástroj pro introspekci než skicování nebo malování. Víte, pokud budeme navrhovat budovy jen proto, aby plnily své funkce, pravděpodobně zastarají. Svými stovkami skic a obrazů se snažím tento osud prolomit.“
Zdroj: architecturaldigest.com, Youtube