Pokud bychom chtěli dohnat západ v nájemním bydlení, ročně bychom museli postavit 20 000 bytů

Pokud bychom v počtu nájemních bytů na obyvatele chtěli do roku 2030 doběhnout průměr EU, museli bychom ročně postavit přibližně 20 tisíc bytů. Realita je však jiná. Dostupnost nájemního bydlení s regulovaným a tržním nájmem je v Česku na velmi nízkých úrovních.

Za posledních 10 let došlo ke zpomalení výstavby nových nájemních bytů. Zatímco roku 2007 tvořily 18,8% z celkového počtu bytů v zemi, aktuálně je to okolo jednoho procenta.

„Přibližně 3% nájemních bytů jsou ve vlastnictví samosprávy, 3,5% jsou ve vlastnictví bývalých stavebních bytových družstev, které z různých důvodů nebyly prodány do osobního vlastnictví. Zhruba 3% nájemních bytů tvoří soukromé nájemní bydlení, provozovány téměř výhradně fyzickými osobami. Sektor komerčního nájemního bydlení provozován právnickými osobami vlastně neexistuje, “ řekla Lenka Buchláková, ekonomická analytička FinGO.cz.

Například v Rakousku 43,3% obyvatel bydlí v nájemním bydlení, přičemž 14,7% je těch, kteří mají sociální nájemné, ostatní mají tržní nájemné. V Německu je podíl nájemného 48,1%, přičemž 8,2% má sociální nájemné. Zajímavý je také příklad Finska, který má podíl obyvatel v nájemních bytech 27,3%, přičemž 15,3% má sociální nájemné a 12% tržní nájemné. V Londýně musí být z nových developerských projektů 35% bytů cenově dostupných pro slabší sociální skupiny.

Závazek starosty je zvýšit jejich podíl na 50%. V New Yorku musí být podíl cenově dostupných bytů v nových projektech v rozmezí 10% do 25%. Nájemné je ve výši 40% až 70% lokálního mediánu příjmu domácností. Vídeň vlastní cca 25% bytových jednotek ve městě (220 tisíc), které nabízí za regulované ceny. Vídeň také nabízí soukromým developerem spolupráci, ve které jim zajistí pozemek a výhodný úvěr. Jako protihodnotu dostane 50% bytových jednotek z takto podpořeného projektu. Nájemné v bytech regulované městem se pohybují od 20 do 25% příjmu nájemců.

„Důležitost nájemního bydlení je jednoznačná, protože výdaje na bydlení nadměrně zatěžují rozpočty mnohých českých domácností. Jde o vysoké nájemné, ale i poplatky spojené s užíváním bytů, tedy za elektřinu, plyn, vodné a stočné zda náklady na správu a údržbu. Statistický úřad zjišťuje i tzv. míru zatížení výdaji na bydlení. Za nadměrnou zátěž je považován stav, kdy celkové výdaje na bydlení domácností jsou vyšší než 40% jejich disponibilních příjmů (očištěných o příspěvky na bydlení). Na základě výše uvedeného žije v domácnostech, kde výdaje představují více než 40% disponibilního příjmu, 8,4% obyvatel ČR,“ doplnila Buchláková.

Navíc na v Česku máme problém s tím, že v přelidněném bydlení nízké kvality bývá u nás 14,3% lidí žijících pod hranicí rizika chudoby, kde je velká skupina osamělých rodičů. Nabídka cenově dostupného nájemního bydlení s regulovaným nájmem je jedna z nejnižších v EU. V Ćesku v takovém bydlení žije pouze 1,5% populace, výrazně méně než průměr unie. Přes 30% obyvatel EU bývá v nájemních bytech, v rámci toho je 10,8% takových, kteří mají snížené nájemné.

„Regulované nájemné by ocenili zejména mladí lidé, kteří kvůli zpřísněním podmínkám poskytování hypoték se nemohou dostat k vlastnímu bydlení. Až dvě třetiny mladých lidí ve věku 25 až 34 let žijí v tzv. mama hotelu, “ dodala Buchláková.

Teenageři a mladší lidé ve věku 16 až 29 let jsou až v 90% případů doma. Pokud se podíváme na statistiky, které hovoří o dospěláky, tedy na lidi od 18 do 34 let, tam nelichotivě král evropské tabulce. Až téměř 70% lidí v této věkové kategorii žije s rodiči, průměr 27 zemí EU je na úrovni 50%.