Nejhorší chyba, kterou v září můžete spáchat s topným dřevem. 99 % Čechů ji dělá a v zimě klepe kosu
Topná sezóna možná ještě nezačala, ale pokud nechcete později topit zoufalstvím, je teď ta správná chvíle začít přemýšlet o dřevu. Ne o jeho filozofickém významu nebo ekologické stopě, ale o tom, kam ho dát, jak ho sušit a proč by vás mělo zajímat, kolik vody v sobě vlastně má. Pokud se vám zdá, že stačí hodit polena pod stříšku a zapomenout na ně do října, vězte, že dřevo má vlastní představy o pohodlí a vlhkosti a není radno je podceňovat.
Dřevo chce pevnou adresu a střechu nad hlavou
Místo, kde dřevo uložíte, rozhoduje o tom, jak dobře vám bude hořet. Dřevo nesnáší trávu, louže ani přímý kontakt se zemí. Když ho položíte přímo na hlínu, nasaje vlhkost a místo plamene se dočkáte parní lázně. Lepší variantou je uložit dřevo alespoň patnáct centimetrů nad zemí na palety nebo rošt. Nejlíp se dřevo skladuje ve stavbě, která umožňuje proudění vzduchu a zároveň ho ochrání shora. Skvělou volbou je dřevník se střechou a volnými boky. Pokud ho postavíte na jižní stranu domu, dřevo tam získá maximum slunečního svitu a zároveň bude v bezpečí před srážkami.
Odborníci se shodují, že plachta je nepřítel číslo jedna, pokud ji přehodíte přes celé dřevo. Zastavíte tím proudění vzduchu a vytvoříte saunu, kde si dřevo sice odpočine, ale rozhodně neusychá. Pokud už plachtu použijete, nechte boky odkryté a myslete na to, že dřevo potřebuje dýchat.
Sušení dřeva není jen čekání na lepší časy
Měkké dřeviny jako smrk nebo borovice se suší asi rok, což je v lese něco jako rychlokurz před zimou. Tvrdé dřevo jako buk, dub nebo habr ale potřebuje čas. A hodně. Dva roky jsou minimum. Během sušení se dřevo zbavuje vody, ztrácí na váze a začíná být opravdu užitečné. Ne že by čerstvé nebylo pěkné, ale topit s ním je jako snažit se rozhořet ve sprše.
Pokud máte doma vlhkoměr, super, můžete si hrát na laboratorního technika. Pokud ne, použijte starou lesnickou metodu. Přiložte dřevo na tvář. Pokud je teplé a lehké, hurá, je suché. Pokud je chladné a těžké, zeptejte se ho, co dělalo poslední půlrok, protože rozhodně neschnulo.
Důležité je vědět, čím topíte
Dřevo se neliší jen tím, jak vypadá nebo jak vám zatne třísku do prstu, ale hlavně tím, kolik tepla z něj vypadne. Tvrdé dřevo jako buk nebo dub je něco jako důchodce u kamen. Hoří pomalu, nikam nespěchá, ale vydrží. Je skvělé na zimní večery, kdy nechcete každých dvacet minut vstávat a přikládat. Výhřevnost se pohybuje kolem dvou tisíc sto kilowatthodin na metr krychlový, což je dost na to, abyste si v obýváku připadali jako na srubu v Alpách.
Chyby, které vás připraví o teplo i nervy
Když už si dáte práci s pořezáním a štípáním, byla by škoda všechno zkazit špatným skladováním. Jednou z nejčastějších chyb je ponechání dřeva na hromadě uprostřed zahrady bez jakékoliv ochrany. Další častou chybou je uložení čerstvého dřeva do uzavřené kůlny nebo sklepa. Tam se sice dřevo tváří bezpečně, ale nemá žádný přístup vzduchu a místo sušení jen zatuchne.
Důležité je skládat dřevo do stabilních hran, které umožní proudění vzduchu mezi poleny. Nedělejte kompaktní stěnu bez mezer. V ideálním případě má být šířka hranice do jednoho a půl metru a výška maximálně dva metry, aby dřevo nespadlo a zároveň dobře větralo.
Teplo bez triků a čáry bez kouře
Správně uskladněné a vysušené dřevo vám zajistí nejen teplo, ale i klid. Komín zůstane čistý, kamna nebudou smrdět a domácnost bude hřát bez divadla. A když se vás někdo zeptá, proč to u vás krásně hoří a nikde se nekouří, můžete jen s úsměvem odpovědět, že máte dřevo, které ví, jak se chovat. Není v tom žádná magie. Jen špetka rozumu a správná polínka ve správný čas na správném místě.
Zdroj: ceskestavby, Novinky
