Žijete v domácnosti, kde se potkávají děti i senioři? Protiskluzový povrch na schodech ocení všichni – od nejmenších po nejstarší
Společné bydlení více generací není jen návratem ke kořenům, ale i výzvou pro architekta, designéra a občas i rodinného mediátora. Aby se u vás pod jednou střechou cítili dobře jak caparti, tak babička s dědou, je potřeba trochu přemýšlet. A nejen o tom, kdo kdy myje nádobí.
Bezpečnost na prvním místě
Začněme od země. A to doslova. Kluzké podlahy a schody jsou noční můrou nejen pro seniory, ale i pro děti, které běhají, jako by šlo o kvalifikaci na olympiádu. Protiskluzové pásky na schody nebo koberečky s pevnou spodní vrstvou umí zázraky. Nezastaví sice dědu před vyprávěním historek o tom, jak se dřív padalo z meruněk bez nároku na náplast, ale zato mohou zabránit skutečným pádům.
Rovněž absence prahů je vítanou změnou. Pomáhá s mobilitou pro osoby na vozíku, s chodítkem i pro rodiče s kočárkem. Navíc když pes konečně pochopí, že je čas jít ven, neklopýtne vám při sprintu o práh a nezboří předsíň.
Myslete na prostor
Multigenerační domácnost vyžaduje nejen pochopení, ale i prostor. Pokud to dispozice dovolí, je ideální rozdělit dům na zóny. Senioři často ocení klidnější kout s výhledem do zahrady a dobrou dostupností na toaletu. Rodiče budou rádi za kuchyň blízko obýváku, kde dohlédnou na děti i na polévku. A děti? Těm stačí pokoj, kde je místo na bunkr, chaos a občas i domácí úkoly.
Zásuvné dveře mezi místnostmi mohou být skvělým kompromisem mezi soukromím a propojením. V jednu chvíli zavřete a máte klid na čtení, v druhou otevřete a můžete společně řešit, co bude k večeři.
Chytrá řešení vítězí
Moderní technologie jsou skvělým pomocníkem. Například osvětlení s pohybovým čidlem zajistí, že nikdo nebude ve tři ráno tápat po vypínači. Pro seniory se vyplatí instalovat tlačítka pro přivolání pomoci. Pro děti zase zásuvky s bezpečnostní krytkou, přestože rýpání tužkou do zásuvky už dávno není populární zábava.
I v kuchyni můžete udělat zázraky. Pracovní deska ve dvou výškách umožní pohodlné vaření jak babičce s bolavými zády, tak vnoučkovi, který chce pomáhat s perníčky. A že to občas skončí moukou i ve vnitřní kapse mikiny? S tím se musí počítat.
Zahrada jako prostor pro setkávání
Nezapomínejme na venkovní prostor. Zahrada, terasa nebo i malý dvorek mohou být místem, kde se setkávají všechny generace. Děti si hrají, senioři si povídají a někdo vždycky ztratí pantofli. Zpevněné chodníky, pohodlné lavičky a stín pod pergolou jsou drobnosti, které dělají velké rozdíly.
A pokud přidáte zvýšené záhony, můžete pěstovat rajčata, bylinky a mezigenerační vztahy zároveň. Nic totiž nespojí rodinu tolik jako diskuse nad tím, čí rajče letos nejlíp chutná.
Soukromí a společné chvíle
V neposlední řadě je dobré pamatovat na potřebu soukromí. I ta nejmilovanější babička někdy potřebuje chvíli ticha. A puberťák? Ten ho potřebuje permanentně. Vhodně rozvržené pokoje, zvuková izolace nebo alespoň závěs za rohem pokoje udělají víc, než byste čekali.
Naopak společný obývák s pohodlným posezením, velkým stolem a třeba i herním koutkem umožní rodině trávit čas spolu. Ať už se hraje pexeso, řeší se zprávy nebo se jen společně mlčí – protože i to může být forma rodinné terapie.
Bydlení více generací pod jednou střechou je jako vaření guláše. Když víte, co dáváte do hrnce, hlídáte správnou teplotu a občas promícháte, výsledek bývá chutný. A když se to povede, je z toho domov, kde má každý své místo a kde se nikdo nebojí sejít ze schodů.
Zdroj: Architectural Digest, Bydlení pro každého, BHG
