Protékající záchod vás může stát majlant. Jak vyměnit těsnění v nádržce svépomocí a ušetřit za výjezd instalatéra

Voda dnes není zrovna levná a právě toaleta dokáže někdy udělat v peněžence docela slušný průvan. Přitom stačí jen nenápadné protékání, které si člověk často ani neuvědomí. Staré těsnění ve splachovači umí denně pustit pryč stovky litrů – a než se člověk rozkouká, účet je o dost vyšší. Naštěstí výměna těsnění není nic, co by běžný člověk nezvládl s trochou trpělivosti.

Odborníci často upozorňují, že za protékáním nebývá prasklá keramika, ale prostě jen unavená guma, která už pořádně nedosedá. A protože jde o díl doslova za pár drobných, je škoda hned volat instalatéra. Výjimkou mohou být jen hodně staré nádržky, které se při rozebrání rády vzpříčí nebo se do nich špatně dostává.

Proč tak malé protékání stojí tolik peněz

Firmy, které se starají o vodovody, dlouhodobě upozorňují, že i tenoulinký pramínek udělá ve spotřebě velký rozdíl. Podle údajů PVK se nejčastěji odhalené úniky točí kolem 150 až 700 litrů denně. Je to zrádné hlavně tím, že voda mizí pomalu a člověk nic zvláštního nevidí ani neslyší, jen někdy zaslechne jemné šumění. A přesně v tom okamžiku se vyplatí zpozornět – čím dřív se problém vyřeší, tím míň to nakonec stojí.

Jak poznat, že těsnění už dosloužilo

Poměrně jistý způsob je jednoduchý barvivový test. Do nádržky se kápne trocha potravinářské barvy a nechá se to pár minut stát. Pokud voda v míse začne chytat barvu, něco netěsní – buď těsnění, nebo dosedací plocha. Tuhle metodu doporučují i lidé ze SOVAKu a často dodávají, že tím lze předejít dost zbytečné spotřebě pitné vody.

Jakmile je jasno, že za potíže může těsnění, přichází na řadu výměna. Není k tomu potřeba složitá výbava, většinou stačí obyčejný křížový šroubovák, kleště a nové těsnění určené pro daný typ nádržky. Kdo si není jistý, může sáhnout po univerzálním těsnění — zpravidla sedí na většinu běžných mechanismů.

Postup výměny krok po kroku

Výrobci mají mezi sebou různé drobné rozdíly, ale základ je podobný skoro všude, takže se dá práce zvládnout za chvilku.

• Uzavřít přívod vody u ventilu vedle toalety.
• Spláchnout a vypustit tak nádržku.
• Sundat kryt a podle typu mechanismu jej uvolnit.
• Odstranit staré těsnění a očistit dosedací plochu, případně otřít usazeniny.
• Nasadit nové těsnění, složit celý systém zpátky a zkusmo napustit vodu.

Instalatéři rádi připomínají, že pokud těsnění nedosedá rovně, nemusí být problém v gumě, ale v nečistotách. Usazeniny od vodního kamene někdy udělají hrbolky a stačí je opatrně odstranit – třeba octovou vodou nebo menším kartáčkem, nic složitého.

Kdy je lepší zavolat odborníka

Jsou ale chvíle, kdy se domácí oprava úplně nevyplatí. Pokud nádržka při rozebrání praská, nebo mechanismus drhne až nepříjemně, půjde nejspíš o starší typ, kde už plast ztratil pružnost. Instalateři říkají, že u WC starších patnácti let je to poměrně běžný jev. Pokud se při rozmontování něco „nezdá“, je bezpečnější nechat to profesionálům.

Ve většině případů se ale vyplatí chopit se toho vlastníma rukama. Těsnění stojí často ani ne stovku a člověk tím ušetří jak vodu, tak případný výjezd. A hlavně – jakmile voda někam utíká, samo se to fakt nespraví. Čím dřív se problém podchytí, tím rychleji přestane voda mizet tam, kam nemá.

Když se povede oprava vlastní silou, člověk se pak i víc vyzná ve své domácnosti a má lepší přehled o tom, kam se mu ztrácí voda. A to je něco, co ocení snad každý, koho už nebaví dívat se, jak mu peníze tečou do kanálu.

Zdroje: pvk.cz, sovak.cz, novinky.cz, ihned.cz