Zbavte se nepořádku jednou provždy: Japonská metoda úklidu, která vám pomůže vytřídit šatník a uvolnit místo pro nové
Úklid domácnosti může být pro mnoho lidí nepříjemné téma. Nejde ale jen o rozházené věci – často s nimi stojí i pocity, ke kterým se člověk nechce vracet. Právě proto se v posledních letech začala i v českých domácnostech prosazovat japonská metoda KonMari, která se snaží na věci dívat trochu jinak, než jsme zvyklí.
V Japonsku se dlouhodobě klade důraz na to, že každý předmět má své místo a určitý význam. To je ostatně i základní myšlenka, z níž Marie Kondo vychází. Když jsem o tom mluvil s několika terapeuty, upozorňovali, že přeplněné skříně bývají často připomínkou rozhodnutí, která už člověk nechce otevírat. Některé předměty v sobě nesou malou dávku výčitek, jiné připomenou období, které bychom nejraději nechali za sebou.
Co si představit pod rozhodováním podle „radosti“
Snad nejznámějším pravidlem KonMari je otázka, zda nám daná věc přináší radost. Na první poslech to může znít až moc poeticky, ale má to svůj praktický základ. Výzkum tokijských psychologů zveřejněný v Journal of Environmental Psychology ukazuje, že lidem se lépe rozhoduje, pokud posuzují přínos věci, ne výčitky spojené s jejím vyřazením. Díky tomu proces úklidu nezamrzne a člověk se cítí méně pod tlakem.
Proč se nejdřív pustit do šatníku
Šatník bývá jedním z nejvíce přetížených míst v domácnosti. Končí v něm impulzivní nákupy, oblečení na „možná někdy“ i nechtěné dárky. Stylisté, s nimiž jsem o tématu mluvil, se shodují, že právě oblečení se třídí nejlépe. Emoce jsou s ním většinou méně svázané než například s rodinnými předměty v obývacím pokoji nebo kuchyni.
Japonský způsob doporučuje vyndat všechno oblečení na jedno místo. Je to moment, který většinu lidí překvapí – až při pohledu na hromadu věcí člověk zjistí, kolik toho vlastně vlastní. Ten kontrast dokáže být mnohdy silnější než jakýkoli přesvědčovací argument.
Jak zvládnout třídění bez stresu
Velké třídění šatníku může být pro některé lidi únavné, hlavně pokud se odkládalo roky. Vyplatí se postupovat v několika jednoduchých krocích:
- vyskládat oblečení na jedno místo
- vzít do ruky každý kus zvlášť a zamyslet se, zda má doma své opodstatnění
- to, co už neslouží, darovat, předat dál nebo se s tím vědomě rozloučit
- zbytek uložit tak, aby bylo vše na první pohled přehledné
Svislé skládání, které je u Marie Kondo běžné, může na první pohled působit nezvykle. Ergonomové ale upozorňují, že díky tomu skříň nepůsobí přeplněně a člověk nemusí lovit jednotlivé kusy v přerostlých komínech. Přehlednost je totiž podle odborníků klíč k tomu, aby se pořádek udržel dlouhodobě.
Co si z metody odnést i mimo šatník
KonMari není jen technika třídění věcí. Spíš než o úklid jde o to, aby domácnost člověka nepřehlcovala. Pokud se naučí vybírat jen to, co opravdu používá, získá nejen více místa, ale často i pocit, že má prostředí kolem sebe víc pod kontrolou. Podle průzkumů zveřejněných serverem Nikkei začnou lidé po takovém úklidu méně nakupovat impulzivně a více přemýšlet, co si domů přinesou.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že změna nepřijde během jednoho odpoledne. Spíš je to postup, který se pomalu propisuje do každodenního života. Najednou si člověk všimne, že místnost působí lehčeji, dýchá se v ní příjemněji a věci už „nepřekáží v hlavě“. Teprve tehdy se obvykle pustí do dalších částí bytu.
Někdy na začátek stačí málo – jeden klidný den, vypnutý telefon a rozhodnutí projít si šatník poctivě od začátku do konce. Lidé bývají překvapeni, jakou úlevu přinese už to, když bez výčitek odloží věci, které jim už neslouží. Ten pocit je často tím, co je motivuje pokračovat dál.
Zdroje: time.com, forbes.com, psychologytoday.com, nhk.or.jp
