Pokud získá plamen plynového hořáku tento odstín, ihned volejte technika. Jste v ohrožení života
Modrý plamen je znakem, že plyn hoří správně a účinně. Hořák má tichý, souvislý tah a vaření jde jako po másle. Jakmile se ale barva začne lámat do oranžové či žluté, něco je špatně. Nejde o drobnou estetickou vadu, ale o varování, že spalování neprobíhá správně. A to je přesně situace, kdy může vznikat oxid uhelnatý – plyn, který není vidět ani cítit, přesto dokáže zabíjet.
Změnil se vám plamen do teplých odstínů a dělá to častěji než jen chvilku po zapálení? Nenechávejte to být. Vypněte hořák, vyvětrejte a volejte servis. V sázce je víc než připálená večeře.
Proč je modrá správně a žlutá ne
Při ideálním, úplném spalování má zemní plyn dostatek kyslíku. Směs shoří čistě, vzniká voda a oxid uhličitý, plamen je převážně modrý a hřeje naplno. Žlutá či oranžová barva naopak prozrazuje nedostatek vzduchu, špatné seřízení hořáku nebo zanesení trysek. Hoření je pak nedokonalé, vznikají saze, výkon klesá a hlavně se může tvořit oxid uhelnatý (CO). Ten se váže na hemoglobin mnohem ochotněji než kyslík, a když se nahromadí v místnosti, člověk se bez varování začne dusit, i když plyn cítit není.
Kdy zpozornět a kdy už jednat
Krátké záblesky oranžové po zapálení nebo při průvanu mohou souviset s prachem ve vzduchu. Pokud ale plamen zůstává žlutý, mihotá se, černí nádobí a v místnosti je dusno nebo vás bolí hlava, jedná se o varovný signál. Nedokonalé spalování často doprovází i sílící usazování sazí na dně hrnců, černé skvrny na smaltu nebo pomalé vaření. V takové chvíli neexperimentujte se šroubky ani s jehlou v tryskách – zavřete plyn, otevřete okna a zavolejte servisního technika.
Co to způsobuje
Příčin může být víc a laik je obvykle nepozná. Nejčastěji jde o zanesený hořák či trysku, špatný poměr plyn–vzduch, ucpané přívody vzduchu, ale i chybně nasazené víčko hořáku po mytí. U spotřebičů napojených na odvod spalin (karma, kotel) může hrát roli i ucpaný komín nebo nedostatečné větrání. Zvlášť zrádné je to v dobře utěsněných moderních interiérech: když chybí přívod čerstvého vzduchu, spotřebiče ho kradou z místnosti a plamen žloutne.
Oxid uhelnatý: neviditelný soupeř
CO je bezbarvý a bez zápachu. První příznaky otravy si snadno spletete s únavou: tlak v hlavě, pískání v uších, nevolnost, závratě, slabost. Při vyšších koncentracích přichází zmatenost, mdloby až bezvědomí. Záludnost spočívá v tom, že varovné signály často přicházejí pozdě. Proto se vyplatí mít doma detektor oxidu uhelnatého – malá krabička, která zařve dřív, než začne být pozdě. Umisťuje se vysoko v místnosti (CO je lehčí než vzduch) a ideálně poblíž spotřebiče, ale ne přímo nad ním, aby nehlásil falešně při zapalování.
Prevence, která dává smysl
Nejlepší je problémům předcházet. Jednou ročně objednejte revizi plynových zařízení i spalinových cest. Pravidelně čistěte hořáky a dbejte na správné usazení víček po mytí. Při vaření větrejte – ať už oknem, nebo digestoří s odtahem ven.
Pořiďte si kombinovaný detektor zemního plynu a oxidu uhelnatého – varuje jak před únikem plynu, tak před tvorbou CO. A všimnete-li si, že vaření trvá déle, hrnce černají a plamen ztrácí modrou, nečekejte. Oprava bývá levnější než následky.
Mýty, které je dobré opustit
„Žlutý plamen líp vidím.“ Ano, je výraznější, ale rozhodně není bezpečnější. „Když to hoří, je to v pořádku.“ Není – barva říká hodně. „V zimě to žloutne každému.“ Nesmí. Zima jen zvýrazní problémy s větráním, protože méně větráme a okna jsou utěsněná. „Stačí profouknout hořák.“ Někdy to pomůže, ale bez znalosti seřízení můžete problém zhoršit. Správný postup je vždy stejný: vyvětrat, vypnout, zkontrolovat přívod vzduchu a zavolat odborníka.
Krátké shrnutí na závěr
Modrý plamen = kompletní spalování, plný výkon a bezpečí. Žlutý nebo oranžový = neúplné spalování, saze, zbytečné náklady a hlavně riziko vzniku oxidu uhelnatého. V takové chvíli nejde o maličkost, ale o zdraví a život. Nepodceňujte barvu plamene: je to rychlá vizuální kontrola, kterou zvládne každý a která může rozhodnout o vašem bezpečí.
Zdroje: tn.nova.cz, ct24.ceskatelevize.cz, wikipedia.org
