Navštivte vilu Tugendhat – funkcionalistický skvost Brna, o němž pojednává román Skleněný pokoj

Přidat na Seznam.cz

Možná znáte vilu Tugendhat jako nejznámější brněnskou architektonickou památku a dokonalou ukázku funkcionalismu. Možná ale nevíte, že se jedná o první objekt moderní architektury v České republice a čtvrtý na světě, který byl zařazen mezi památky UNESCO. Současně patří vila Tugendhat mezi čtyři nejlepší světové vily vedle domu Robbie v Chicagu od Franka Lloyda Wrighta, Steinerovy vily ve Vídni od Adolfa Loose a vily Savoy v Poissy navržené Le Corbusierem.

Historie vily a architekt Ludwig Miese van der Rohe

Vila je dílem světoznámého německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který ji projektoval roku 1928. Jeho krédy byla hesla „Méně je více“ a „Bůh tkví v detailech“, čehož je vila, která znamenala ve své době převrat v luxusním rodinném bydlení, geniální ukázkou. Obydlí vzniklo na zadání zámožných manželů Tugendhatových, kteří architektovi dali k dispozici neomezené finanční prostředky s tím, aby jim vytvořil místo pro šťastný život. Greta a Fritz Tugendhatovi plánovali stavbu rodinné vily ještě před svatbou a inspirovali se návštěvou berlínského domu historika umění Eduarda Fuchse, jemuž ho navrhl právě Mies van der Rohe. Stavba byla dokončena v roce 1930, realizovalo ji 12 firem a vyšla na 5 milionů korun, což jí tehdejší domácí umělecká fronta nemohla zapomenout vzhledem k tomu, že za takovou sumu by se v té době dalo postavit 30 rodinných domů.

Při projektování domu měli ovšem k některým prvkům výhrady i sami majitelé. Majitelce Gretě Tugendhatové vadily například vysoké dveře dosahující až ke stropu, které měří 305 cm a váží kolem 160 kg, protože měla obavy, že jejich hmotnost bude příliš velká. Dostala však od architekta ultimátům: buď budou v domě tyto navrhované dveře, nebo od projektu odstoupí. Dveře nakonec zkomplikovaly i práci při rekonstrukci vily vzhledem k tomu, že je nebylo možné vysadit. Proto byly jen pečlivě obaleny, aby se nepoškodily.

Komplikované osudy vily Tugendhat

Bohužel pobytu ve vile si rodina Tugendhatových se třemi dětmi příliš neužila. Jen osm let po dokončení stavby v roce 1938 byla rodina vzhledem k židovskému původu nucena emigrovat. Během války využívalo vilu gestapo jako své sídlo a poté v ní byl ubytován letecký konstruktér Willy Messerschmidt s rodinou. Po válce na jaře roku 1945 si vilu přivlastnil jezdecký oddíl Rudé armády, který za necelé dva měsíce pobytu dokázal vilu zcela zdevastovat. V hlavním proskleném obytném prostoru si zřídili stáje a na otevřená ohniště v domě přikládali originální kusy nábytku z drahých exotických dřev. Původní majitelé se do vily již nikdy nevrátili. Jen bývalá majitelka Greta Tugendhat navštívila vilu v období tzv. pražského jara.

Záchranná rekonstrukce vily

Rekonstrukce, která začala v roce 2010, přišla v nejvyšší čas, stav vily byl i kvůli prasklé kanalizaci alarmující. Co se týče vybavení koupelen a ložnic majitelů, zůstalo toho zachováno jen velmi málo. Většina musela být do vily přivezena v rámci rozsáhlé rekonstrukce. I podlaha, ačkoliv působí původním dojmem, je rovněž nová, nicméně vypadá použitě.

Zajímavý příběh obkladové desky

V obývací hale zůstala zachovaná knihovna z exotického makasarského ebenu, která přežila poválečné ničení vnitřního vybavení zřejmě jen díky tomu, že toto dřevo špatně hoří. Ze stejného makasarského ebenu je i půlkruhová stěna v jídelně, která dlouhé roky sloužila jako obklad v menze právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde mělo dříve gestapo svůj bar. Nacisté stěnu z vily odvezli, aby ji použili do vybavení jejich klubu. Dřevěné desky v menze si všiml v roce 2012 brněnský historik Miroslav Ambroz, kterému stěna připadala povědomá. Po porovnání dobových fotografií s jídelní stěnou zjistil, že se jedná o původní kus právě z vily Tugendhat. Stěna se tedy v menze demontovala a převezla zpátky na své místo ve vile.

Vzácná onyxová stěna

Dominantou obývacího pokoje je proslulá onyxová stěna, vytvořená z jednoho kusu kamene a sestavená z nařezaných dílů tak, aby tvořila mozaiku. Jen tato stěna ze 7 centimetrů tenkého onyxu stála údajně 200 tisíc korun. Její zvláštností je to, že se v ní při západu Slunce odráží světlo tak, že působí dojmem, jako by uvnitř hořela. Je otázkou, kdo stěnu zazdil, možná to byli samotní majitelé, když v roce 1938 vilu opouštěli nebo nájemník Willy Messerschmitt, který měl vilu pronajatou v letech 1942 až 1945. Od srpna 1945 sloužila vila jako taneční škola a profesorka tance Karla Hladká chtěla zvětšit taneční prostor díky tomu, že nechá stěnu ze středu místnosti odstranit. Díky tomu byla odhalena vzácná onyxová stěna, která byla ukryta pod obyčejnou zdí. Právě zazdění způsobilo, že se stěna zachovala do dnešních dní, jinak by byla s jistotou po válce buď zničena, nebo rozprodána.

Hlavní obytný prostor

Při pohledu z Černopolní ulice, kde se nachází hlavní vstup a vjezd do garáže, vypadá vila jako jednopodlažní stavba. Stavbě dodává lehkost oblá stěna z litého mléčného skla a nosný sloup. Ve vstupní části je na podlaze použit travertin a z ní se sestoupí po schodišti do hlavní obytné velkolepé části domu, která zabírá kromě kuchyně a přípravny jídla celou plochu spodního podlaží (15 × 24 m). Už samotné umístění hlavního prostoru pod úrovní ulice bylo ve své době velice netradiční. Na jižní a východní straně je hala otevřena díky proskleným stěnám do zimní zahrady i do venkovní zahrady ve svažitém terénu.

V horním podlaží se nacházejí obě ložnice manželů, denní pokoj a ložnice dětí (i vychovatelky) a dvě koupelny. Okna těchto pokojů směřují na jih a je z nich možné vyjít na velkou střešní terasu s pergolou, půlkruhovitou lavicí a pískovištěm.

Vybavení vily a originální kusy nábytku

Z původního vybavení se příliš nedochovalo, o část z něho dokonce dodnes vedou spory potomci rodiny a zástupci muzea. Vilu zdobily jedinečné nábytkářské kousky, které architekt Mies van den Rohe navrhl společně s Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem. Některé z nich byly použity jak ve vybavení vily, tak pro světovou výstavu v Barceloně. Jsou to především křesla a sedačky Barcelona a odpočinkové lehátko. Dále zde najdeme křeslo Tugendhat s ocelovou konstrukcí s plochými profily v chromu a koženým čalouněním. Sedací nábytek vznikl především v Německu a s menšími obměnami se vyrábí dodnes, přičemž patří k ikonám nábytkářského designu. Vestavěný nábytek a část solitérů pocházela z dílen brněnské firmy Standard Bytová Společnost architekta Jana Vaňka. Ta pravděpodobně také osadila oblou příčku z makasaru.

Svítidla byla většinou z běžné sériové výroby, podle fotografií je do rekonstruované vily vyrobila česká Preciosa. Komplikovaná byla výroba umyvadel, která se nedochovala. Pouze podle fotografií se designér Daniel Piršč snažil vytvořit jejich obdobné tvary. Vyrobil 40 umyvadel, než se konečně podařilo vytvořit odpovídající podobu.

Román Skleněný pokoj

O osudech vily Tugendhat pojednává román anglického autora Simona Mawera z roku 2013, který se dočkal i filmové podoby.

Současnost vily

Nyní je vila po náročné a citlivé rekonstrukci od roku 2012 přístupná veřejnosti a konají se v ní komentované prohlídky. Virtuálně se můžete po vile Tugendhat projít na jejích stránkách zde: https://www.virtualczech.cz/vilatugendhat/

Zdroj: intermezzo.cz, idnes.cz, tugendhat.eu, extralife.cz