Zaujaly vás vitráže? Víme o nich vše!

Vitráže jsou již dlouho základním prvkem v designu kostelů a katedrál. Tato umělecká forma pochází ze 4. století ze starověkého Říma, ale zůstala významnou uměleckou formou po celou dobu dějin. Co vedlo ke vzniku zdobných monumentálních vitrážových obrazů, které vidíme v dodnes stojících kostelech, a jak se tato umělecká díla vyrábějí?

Jak se vyrábí vitráže?

Abychom pochopili, jak se vyrábí vitráže, musíme nejprve pochopit, jak se vyrábí sklo, uvádí web HomeStratosphere. Sklo se vyrábí pomocí písku a dřevěného popela nebo potaše. Písek a potaš se smíchají a poté roztaví na roztavenou kapalinu neboli roztavené sklo. Když se kapalina ochladí, stane se z ní sklo. Tímto procesem přirozeně vzniká průhledné sklo. K výrobě barevného skla jsou zapotřebí další kroky.

Aby vzniklo barevné sklo, přidávají se do roztaveného skla před jeho ztuhnutím práškové kovy. Umělci vytvářejí ilustrace zvané karikatury, které znázorňují tvar, který je třeba vybrousit, aby bylo možné vytvořit obraz. Sklo se položí na kresbu a nařeže se na požadovanou velikost. Jakmile jsou všechny kousky na karikatuře sestaveny, jsou spojeny olověnými pásky a pájkou, které vytvářejí okraje kolem kousků skla. Umělci pak mohou malovat přímo na sklo a přidávat další detaily, linky a stínování.

Rané vitráže

Nejstarší doklady o vitrážích pocházejí až ze starověké Římské říše, kdy řemeslníci začali používat barevné sklo k výrobě dekorativního zboží, nikoliv vitráží. Jedním z nejstarších příkladů tohoto postupu výroby barevného skla je Lycurgův pohár, který byl vyroben ve 4. století.

Vitráž biblického betlému

Vitráže se v podobě oken začaly objevovat již v 7. století. Nejstarší známý příklad vitráží se nachází v klášteře svatého Pavla v anglickém Jarrow. Vitráže byly objeveny v podobě fragmentů datovaných do roku 686 n. l.. Původní složení vitráží bohužel není známo, ale fragmenty byly sestaveny do abstraktní koláže a umístěny do oken historického kostela.

Vitráže ve středověku

Vitráže se staly symbolem kostelů a bohoslužeb, pravděpodobně díky své éterické povaze. Kostely v raném středověku byly projektovány v románském architektonickém slohu, který se vyznačoval silnými zdmi a oblými tvary. Tento architektonický styl neumožňoval prostor pro monumentální vitráže, k nimž brzy vyzval pozdější gotický sloh. Vitrážová okna prokládala nespočet kostelů ve středověké Evropě, ale vzhledem k architektonickým trendům zůstávala podle pozdějších měřítek malá a jednoduchá. Ve 12. století se gotická architektura stala uznávaným stavebním stylem kostelů a katedrál.

Vitráže nejsou jen záležitost kostelů

Vitráže se neobjevily pouze v evropských kostelech, ale masově se rozšířily také na Blízkém východě. Již v 8. století se vitráže objevily v islámské architektuře. Jābir ibn Ḥayyān, perský chemik z tohoto období, napsal jakousi knihu receptů na vitráže, která toto řemeslo na Blízkém východě dále zpopularizovala. V Kitab al-Durra al-Maknuna neboli Knize skryté perly bylo popsáno několik receptů na výrobu barevného skla. Během 8. století zažíval sklářský průmysl v zemích Blízkého východu, jako je Írán, Egypt, Sýrie a Irák, obrovský rozmach a vitráže se podobně jako na Západě staly základním vybavením mešit a bohoslužebných míst.

Zdroj: homestratosphere.com